Než skloňujeme jméno, musíme zjistit jeho rod v češtině (mužský, ženský, střední) i jazyk (italština, latina, řečtina, atd.), ze kterého ho čeština přijímá. Po zjištění těchto údajů, uplatníme zásadu o výslovnosti (APČJ, §IV.A.3):
„Při skloňování osobních jmen se primárně řídíme jejich výslovností. Podle zakončení, které má jméno ve vyslovované podobě, je přiřazujeme k příšlušnému skloňovacímu typu.“
jako pán
osobní jména mužská zakončená na tvrdou nebo obojetnou souhlásku (APČJ, §95.1).
1. Padoan
2. Padoana
3. Padoanu, Padoanovi
4. Padoana
5. Padoane
6. Padoanu, Padoanovi
7. Padoanem
Pro slovanská příjmení zakončená na -ich, -ig a -igh
(Gasparich, Tomasetig, Martinigh) viz vzor Martinigh.
jako pán
osobní jména mužská zakončená na tvrdou nebo obojetnou souhlásku (APČJ, §95.1, §95.1.3).
U mnoha starořeckých mužských jmen se vyskytuje v 1. pádě zakončení na -os, -es a -us. Totiž platí pro latinská jména na -us. Čeština je uznává jako koncovky, které odsouvá v ostátních pádech, aby připojila pádové koncovky podle vzoru pán.
1. Pyrrhos
2. Pyrrha
3. Pyrrhu, Pyrrhovi
4. Pyrrha
5. Pyrrhe
6. Pyrrhu, Pyrrhovi
7. Pyrrhem
Archimedes, Archimeda, Archimedu, ....
Odysseus, Odyssea, Odysseu, ...
Titus, Tita, Titu, ...
Vergilius, Vergilia, Vergiliu, ...
jako předseda
osobní jména mužská zakončená na tvrdou nebo obojetnou souhlásku (APČJ, §95.1, §95.1.3).
U starořeckých mužských jmen se vyskytuje v 1. pádě také zakončení na -as, které čeština uznává jako koncovku, které odsouvá v ostátních pádech, aby připojila pádové koncovky podle vzoru předseda.1. Pythagoras
2. Pythagory
3. Pythagorovi
4. Pythagoru
5. Pythagoro
6. Pythagorovi
7. Pythagorou
jako pán
osobní jména mužská zakončená na tvrdou nebo obojetnou souhlásku (APČJ, §95.1, §95.1.3).
Některá starořecká a nekterá latinská jména mají v 1. padě tvar, který neobsahuje celý kmen (srov. v češtině tele). Ačkoli pro tato jména čeština zná dvě skloňování (a. podle tvaru 1. pádu, b. podle řeckého anebo latinského úplného kmene): „v odborném textu se dodržuje klasický, „antický“ způsob skloňování (s vypouštěním koncovek a změnami kmene, ať už na základě řeckého, či latinského paradigmatu).“ (APČJ, §95.1.3, s. 312)
1. Timoleon
2. Timoleonta
3. Timoleontu, Timoleontovi
4. Timoleonta
5. Timoleonte
6. Timoleontu, Timoleontovi
7. Timoleontem
Mars, Marta, Martu, ...
Mecenas, Mecenata, Mecenatu, ...
pontifex, pontifika, pontifiku, ...
Zeus, Dia, Diu, ...
Jupiter, Jova, Jovu, ...
Italisté mají výhodu, protože italština většinou vychází z řeckého a z latinského úplného kmene:
č. Hermes / it. Ermete, č. Paris / it. Paride (ma č. = it. Zeus, Ares, Eros), č. Jupiter / it. Giove, č. Mars / it. Marte
Velmi užitečné je to u velmi početných jmen, která v řečtině mají 1. pád stejně zakončený na -on, ale patří do dvou skupin kmenů, tj. do skupiny na -on- a do skupiny na -ont-.
č. Platon / it. Platone X č. Timoleon / it. Timoleonte
jako muž
osobní jména mužská zakončená na mekkou nebo obojetnou souhlásku (APČJ, §95.2, §95.2.3).
Většina starořeckých a latinských jmen zakončených v 1. pádě na -x a na -ps se skloňují podle vzoru muž.
1. Syfaxale: pontifex, pontifika, pontifiku, ...
jako muž
osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na měkkou souhlásku a v písmu na rozdílnou souhlásku či souhláskové písmeno (APČJ, §95.2, §95.2.4).
Slovanská příjmení zakončená v italském přepisu na -ich, -ig a -igh (Gasparich, Tomasetig, Martinigh) se vyslovují [-ič], tedy končí na měkkou souhlásku. Někteří nositelé se za slovanský původ stydí a trvají na tvrdou výslovnost.
1. Martinighjako muž
osobní jména mužská zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku (APČJ, §95.2, §95.2.6).
Patří sem početná italská jména zakončená na dvojhlásku -ai. -ei, -oi.
1. Garineijako předseda
osobní jména mužská zakončená na -a (APČJ, §96.1).
1. Vergajako předseda
osobní jména mužská zakončená na -a (APČJ, §96.1).
Pokud koncové hlásce -a předchází písmeno c, v nepřimých pádech lze ho zachovávat anebo zaměnit za písmeno k.
1. Petrarcajako předseda, podvzor paňáca
osobní jména mužská zakončená na -a (APČJ, §96.1).
Pokud koncové hlásce -a předchází měkké souhláskové písmeno či i, je ve 2. pádě koncovka -i.
Patří jsem i jména na -gna [ňa]: Mantegna, Mantegni, ...
jako pán
os
jako pán
os
jako pán
os